Kdo mě zná, ví, že ovoce bez kterého nemohu žít, je čokoláda. Nejde jen o to, že ji miluji já, ještě důležitější je, že cokoliv čokoládového vykouzlí ten nejblaženější výraz na tváři mého lepšího já.
Navíc, asi to každý dobře znáte, ne vždy je čas na zdlouhavé přípravy, mám proto velmi ráda tento recept, na který není třeba žádných speciálních nástrojů a je velmi rychlý na přípravu. Prostě jen vy, dvě holé ruce a... čokoláda!
Před odjezdem z Čech jsem moc dobře věděla, že se následujících pár měsíců k tvoření sladkostí jen tak nedostanu. Proto jsem snad obden něco vyráběla. Nestíhali jsme to ani jíst, ale já se potřebovala vyřádit. Jak se nám čas krátil a věci pomalu mizely v krabicích, moje chuť tvořit naopak sílila a jak jsem začala vymýšlet co nejjednodušší recepty na dezerty...
Jestli můj muž něco miluje, je to čokoláda. A jestli něco miluji já, je to můj spokojený muž. Už hrozně dlouho se chystám na tento čokoládový koláč, ale znáte to, moc práce a bla bla, plky plky... A teď jsem potřebovala něco oslnivého a rychlého, což tento koláč splňuje na sto procent. Za půl hoďky jsem měla svou část práce odvedenou, pak už jsem jen nechala pár hodin pracovat lednici. Jo a víte co? Muž byl fakt spokojený! ;)
Za hodinu jdeme ke stolu ke štědrovečernímu stolu a tak už se může zdát, že je na přípravu cukroví pozdě. No já nevím, jak u vás, ale u nás není vosích hnízd nikdy dost. A vůbec to samozřejmě není tím, že bych jich většinu sežrala já sama. Obvykle tak na boží hod dělám druhou várku, abychom mohli zase dál spokojeně tloustnout. Chtěla jsem se s vámi o tento recept podělit už dávno, ale přes všechno to pečení zkrátka nezbyl čas. Tak třeba je to u vás s náhlým zmizením vosích hnízd stejné a budete jich potřebovat více, stejně jako my.
Z dětství si pamatuji na jemné kakaové cukroví, plněné meruňkovým džemem a ořechy. Jemností připomínalo linecké cukroví, zároveň bylo díky kakau a meruňkovému džemu lehce pikantní. Vždycky mě bavily neotřelé kombinace chutí a išelky přesně toto splňují.
Bude to znít asi divně, ale je skutečně jen pár sladkostí, na kterých si doslova ujíždím. Jednou z nich je i máslový linecký koláč s mřížkou na vrchu, ale byla jsem vždycky hodně líná se do toho pustit... Ale vždy je něco poprvé... ;)
Jaro nám klepe na dveře (i když dnes jsem se spíš klepala já) a já mám ještě ke všemu konečně pár dní volno. Nemohlo to dopadnout jinak, než úprkem do kuchyně. Přemýšlela jsem o velikonočním menu, chtěla jsem jej pojmout zcela netradičně a vzpomněla jsem si na dezert, který je sice sytý, zároveň ale velmi svěží. Posset! Neznáte? Tak čtěte dál...
Čas od času musím dostát svému bábovkovskému jménu a upéct nějakou tu bábovku. Moc mě ale nebaví takové ty klasické velké kusy. Zrovna se mi doma sešla kupa rebarbory a já přemýšlela, co s ní. Brouzdala jsem po internetu a hledala a hledala... A pak mě to napadlo! Mini bábovičky! Tady jsou a věřte, že si je zamilujete. Samochvála sice smrdí, já vím, ale chtělo se mi doslova vykřiknout "Mňam"!
Kdysi jsem hledala recept na nějaký hodně opilý dezert. Ideálně rumový. Našla jsem tradiční francouzský dezert - Baba au rhum, který je dodnes velmi populární a najdete jej v různých obměnách v každé patisserii. Baba au rhum je často zdobená šlehačkou a ovocem a má v sobě zapíchnutou pipetu s rumem. To abyste si dezert mohli, ale nemuseli přiostřit. :)
Teda ne přímo já. Ale Bábovka. Jo, dnes je tomu přesně tři roky, co jsem začala psát tyto stránky. Tři roky od chvíle, kdy vznikla Bábovka. Jako by to bylo včera...
Zase nastala ta chvíle, kdy se můj muž přihlásil do barmanské soutěže a vymyslel si něco, co ode mě potřeboval upéct. Tentokrát se jednalo o koblihy. Měl totiž za úkol vymyslet drink inspirovaný knihou a jelikož "žere" Saturnina od Jirotky, volba byla jasná. Ano, podobně jako Saturnin, i můj muž by v Café Imperial tuze rád házel po lidech koblihy. A já mám občas chuť hodit něco po něm... ;)
Já vím, že už je to trošku s křížkem po funuse. Nicméně ještě se čerstvé borůvky sehnat dají, takže jsem to vlastně ještě stihla. Ano, tenhle dort je spíše letní. Uznávám. Ale stejně fantastickej je i kdykoliv jindy. Tak s chutí do něj!
Nikdy mi nikdo neodpáře, že jsem Bábovka. Moc často je sice nepeču, ale když už, tak rozhodně žádnou dusivou klasiku. Já prostě vždycky musím mít něco extra. Tentokrát to byla výzva pro časopis Gurmet, byla jsem požádána o recept na bábovku. A jak to dopadlo? No hádejte... ;)
Brownies zbožňuju. Jsem na ně taky hodně náročná. Musí se mi doslova roztékat v ruce, jinak to prostě není ono. Chystala jsem se na ně už dlouho, ale lenost vždycky tak nějak zvítězila. Až mému muži jednoho krásného dne dorazila zásilka z italský Bologni s těmi nejlepšími naloženými višněmi, které si jen dokážete představit. Navíc jsou balené v nádherné keramické nádobě a tak by byla fakt škoda z nich něco neupéct a nenafotit.
Když jsem zjistila, že se moje oblíbená kulinářka a majitelka Bytové restaurace na Faře - Darina Křivánková, stala šéfredaktorkou časopisu Gurmet, moje srdce zaplesalo. A ještě více plesalo, když mi Darina zavolala, abych se na prvním čísle pod její taktovkou se svými recepty podílela.
Miluji léto, miluji tu vůni čerstvého ovoce. Mými nejoblíbenějšími jsou bez pochyb maliny. Nemůžu se jich nabažit a jen zasněně vzpomínám na dětství a malinový keř u dědečka na zahradě. Nikdy nezapomenu, jak ke mě začátkem léta přicházel a vítězoslavně držel v ruce první zralou malinu. Dodnes nevím, kdo z nás měl v tu chvíli větší radost.
Film Snídaně u Tiffanyho jsem bohužel poprvé viděla teprve nedávno. Ač Audrey Hepburn zbožňuji, nějak jsem tento slavný film minula. Každopádně teď už ho znám téměř nazpaměť, tak snad mi bude odpuštěno. Zrovna se nacházím v Ženevě, v bytě sestry mé kamarádky, kde dělám kočičí au-pair. Aby bylo jasno, Ženeva se kupodivu nachází na břehu Ženevského jezera, kde najdete mimo jiné i město Morges, kde se zase nachází muzeum Audrey Hepburn. Bohužel se tam asi nedostanu, abych poreferovala, ale aspoň jsem si díky tomu všemu vzpomněla na sušenky inspirované právě zmíněným filmem. Pokud jste jej viděli a pamatujete si jej, pak jistě pochopíte, proč tyrkysová a bílá a proč mají sušenku tvar kočičích tlapek. A pokud ne, tak se na ten film koukejte mrknout. Je prostě fantastický!
Asi jste si všimli, že rybízová sezóna je v plném proudu. Já bych si přes všechnu práci a nemoc snad ani nevšimla, kdybych nevyfasovala misku tohoto úžasného nakyslého ovoce.
Jestli mě na Velikonocích něco nudí, tak jsou to vejce. Jako dítě jsem vařená vejce začala nenávidět zhruba tak druhý den po tomto svátku legálního bití žen. Měli jsme jich vždycky hodně, jednat jsme jednu dávku vyráběli pro koledníky (a vždycky toho spousta zbyla) a druhak je domů z výprasků nosil i můj bratr. Děsně mě štvalo, že třeba takoví koledníci v Americe dostávají čokoládu a koláče (aspoň to tak bylo u Kačera Donalda) a my jen vejce! Jaká nespravedlnost. A tak jsem si řekla, že já budu jiná. Já totiž budu rozdávat cupcakes! A třeba ten výprask nebude ani tak velký. Držte mi palce!
Jsem ráda za jakýkoliv důvod k oslavám. Ač u nás nemá svátek svatého Patrika tradici, pro Irsko a Iry je to jeden z nejdůležitějších svátků v roce. A jelikož je Irsko nádherná země, s fantastickou přírodou, která navíc produkuje skvělou whiskey, rozhodla jsem se i já tento svátek na počest všeho irského oslavit. A jak jinak, než v zeleném stylu.