Ahi Poke

Už je to téměř rok a půl, co jsme navštívili Hawaii, ale toto místo se nesmazatelně zarylo nejen do našich srdcí, ale též do našich žaludků. Asi nejtypičtější hawajské jídlo je Ahi Poke. A jelikož se mi po Hawaii stýská už opravdu hodně, nastal čas si pravé Ahi Poke připravit na Maltě.

Kulaté cukety plněné bulgurem a sýrem Ġbejna

Jestli je Malta v něčem vážně skvělá (kromě moře a slunce samozřejmě, že jo), pak je to enormní množství ovozelu na každém patníku. Už nějaký ten pátek jsem pokukovala po malých kulatých cuketách. V ČR na ně moc nenarazíte, tudíž jsem s nimi ještě neměla tu čest, tady jsou však opravdu hodně oblíbené a hojně pěstované. A tak nadešel čas a pár kousků skončilo i v mém košíku.

Malta pro milovníky zmrzliny

Zmrzlinu zbožňuji, ale patří pro mě do kategorie - buď si dám nějakou vážně skvělou nebo raději žádnou. Zmrzlina tak byla hned po kávě druhá, kterou jsem na Maltě mapovala. Jsem trošku nemocná a blázen, což je o mě všeobecně známo a tak jsem chodila kolem jednotlivých zmrzlináren a v první chvíli vybírala pohledem. Rozhodovala nabídka i barva jednotlivých příchutí. Žlutá vanilka? Brčálově zelená pistácie? Tak od takových jsem rovnou odcházela. Naštěstí je ale na Maltě snad ve všech jejích částech z čeho vybírat!

Fenyklové risotto s pečeným lososem

Risotto miluji. Miluji ho na všechny způsoby a ve všech ročních obdobích. Oka, ta zima nám teď tady na Maltě tak trošku odpadla, já vím. Ale i tak, je u nás sice slunečno a moře je azurové, ale abyste si nemysleli, že vás chci naštvat, tak nám tady ještě pořád docela dost fičí vítr, a tak není každý den tak úplně růžový. I zde startuje jaro, i když je tu všechno trošku rychlejší, než jak to známe z Čech. Já si toto období samozřejmě užívám, protože vím, že přijde i léto a s ním i horko a chuť akorát tak na meloun a gin & tonic... Máme tu takového pána s náklaďákem plným ovoce a zeleniny. Stojí každý den u hlavní třídy a jeho ovozel je prostě skvělý. Nedávno jsem šla okolo a najednou slyším své jméno. To ten neskutečně voňavý fenykl doslova řval na celou promenádu, ať ho vezmu domů. No tak teda jo. :) 

Čokoládový chlebíček

Pokud aspoň občas zabrousíte na můj blog, asi jste si všimli, že ovoce bez kterého nemohu žít, je čokoláda. Nejde jen o to, že ji miluji já, ještě důležitější je, že cokoliv čokoládového vykouzlí ten nejblaženější výraz na tváři mého lepšího já. Zároveň jsem zde také slibovala jednoduché recepty bez zbytečných nástrojů. A najednou se blížily Velikonoce, jako vždy nebyl čas, nebyla forma na beránka, nebyl mixér, nebylo nic... Prostě jen já, dvě holé ruce a... čokoláda! 

Malta a její kávová tvář

Ano i na Maltě se dá pít dobrá káva. Sice je tu třetí kávová revoluce ještě v plenkách, ale lepší se to a je třeba si držet palce, že jo.

Nepečený ovocný dort

Před odjezdem z Čech jsem moc dobře věděla, že se následujících pár měsíců k tvoření sladkostí jen tak nedostanu. Proto jsem snad obden něco vyráběla. Nestíhali jsme to ani jíst, ale já se potřebovala vyřádit. Jak se nám čas krátil a věci pomalu mizely v krabicích, moje chuť tvořit naopak sílila a jak jsem začala vymýšlet co nejjednodušší recepty na dezerty...

Maltský deník týden první

Tak už se to stalo. A stalo se to tak rychle, že se mi ještě teď točí hlava. Ano, přestěhovali jsme se na Maltu.

Valletta

Čokoládová smrt aneb ultra čokoládový koláč

Jestli můj muž něco miluje, je to čokoláda. A jestli něco miluji já, je to můj spokojený muž. Už hrozně dlouho se chystám na tento čokoládový koláč, ale znáte to, moc práce a bla bla, plky plky... A teď jsem potřebovala něco oslnivého a rychlého, což tento koláč splňuje na sto procent. Za půl hoďky jsem měla svou část práce odvedenou, pak už jsem jen nechala pár hodin pracovat lednici. Jo a víte co? Muž byl fakt spokojený! ;)

Hřejivá kukuřičná polévka

Zima je v plném proudu a já tak procházním každoročním polévkovým obdobím. Nicméně se už nemůžu dočkat jara, proto jsem si tentokrát řekla, že si to slunce vytvořím aspoň na talíři. Pomohla kukuřice, té je všude dost i v tomto chladném počasí. Navíc dnes bylo tak krásné azuro, že to po něčem barevném na talíři doslova volalo.

Divná holka a kapusta aneb polévka Caldo Verde

Ve spoustě ohledech jsem divná. A bylo tomu tak i ve školní jídelně, kde jsem ostatním dětem na talíř házela maso a měnila ho za zeleninu. Řepa, kapusta, špenát, fazolky, brokolice... To všechno jsem milovala a byla schopná se toho snad i "užrat" k smrti. A také, že málem ano, protože to nikdo nejedl. No vlastně někdo jo - ta divná holka - tedy já.