pondělí 29. července 2013

Bytová restaurace - nový fenomén?


Poprvé jsem se s konceptem bytových restaurací setkala před lety v jednom americkém pořadu a už tenkrát se mi ta myšlenka moc líbila. Podruhé a již na vlastní kůži jsem se s ní setkala před pár měsíci. Tehdy jsem poznala jednu úžasnou a nadšenou novinářku, kuchařku a hlavně milovnici jídla. Jmenuje se Darina. A bydlí na faře. A má neméně úžasného muže. Ale popořadě.

čtvrtek 25. července 2013

Cheesecake s pečeným angreštem


Občas mám pocit, že jsem na světě jediná, ale chovám opravdové a upřímné city k chlupatému ovoci obecně známému jako angrešt. Vážně! Nechápu, jak je možné, že někomu nechutná... Podle mě neexistuje nic, co by se mu mohlo jen vzdáleně vyrovnat. Můj muž však má názor zcela opačný. Rozhodla jsem se ho tedy zcela nenásilnou cestou (jak také jinak, že?) přesvědčit, že angrešt je plodina, která by nám jednou u našeho budoucího domu měla růst. Tak sto keřů by mělo stačit. Myslím, že se to i díky tomuto cheesecaku povedlo. No, o té stovce keřů zatím neví. Než mu to povím, asi raději upeču ještě jeden koláč...

neděle 21. července 2013

Cupcakes z moruší s mátovým krémem


Už nějakou chvíli jsem na návštěvě rodičů mé lepší polovičky slýchala, že jim na zahradě roste moruše. Přiznám se bez mučení, absolutně jsem netušila, o co jde. Podle názvu jsem měla pocit, že se jedná o něco, z čeho vařit rozhodně nechci. Nakonec jsem však byla donucena jít se na stromek aspoň podívat a jaké bylo mé překvapení! Plody moruše se svým vzhledem podobají ostružinám, chutí pak připomínají slaďoučké maliny. Mňam! Tímto děkuji své skorotchýni, která mě k tomu stromu nakonec dokopala a navíc neohroženě pomáhala při sběru těch malých potvůrek. A věřte, že to práce nebyla snadná. Ještě že se nám moruše za tu námahu tak sladce odměnila.

úterý 16. července 2013

Borůvkové muffiny z podmáslí

Pohled zevnitř
Léto je v plném proudu a já si užívám všeho, co přináší. Na krajnicích teď potkávám spoustu prodavačů s nejrůznějším ovocem. Když jsem kolem jednoho improvizovaného stánku projížděla, málem jsem nabourala, jak jsem se snažila vyčíst, co je na něm k mání. Paní tam měla sklenice plné borůvek. A bez těch jsem jet dál zkrátka nemohla.