Jako dítě jsem milovala jednu knihu. Byla to Heidi, děvčátko z hor. I dnes, když už jsem dávno dospělá si ji ráda s chutí přečtu, protože mě vždy dojme a pošle zpět do bezstarostného dětství. Heidi žila ve Švýcarských horách, kam jsem se vloni v létě vydala a už zcela chápu, proč Heidi ty své hory tolik milovala.
Důležitou zastávkou při putování po Švýcarsku nutně musely být výrobna sýra v Gruyère a nedaleká továrna na čokoládu Cailler. Obě tyto "muzea" vřele doporučuji, jsou nejen naučná, ale neuvěřitelně interaktivní, zábavná a krásná. Kéž by takto vypadala většina muzeí.
La Maison du Gruyère
Place de la Gare 3, CH-1663 Pringy-Gruyère
www.lamaisondugruyere.ch
Je nejenom muzeum nejslavnějšího švýcarského sýru. Nachází se zde regulérní výrobna, která pro potřeby muzea produkuje tyto úžasné bochníky. Ve Švýcarsku je Gruyère velmi oblíbený, neobejde se bez něj snad žádná restaurace a tvoří nepostradatelnou složku pro místní specialitu - Fondue. Ano, pokud vám Fondue nikdy nechutnaly, dost pravděpodobně to bude tím, že eidam třicítka do nich opravdu nepatří. Gruyère je na naše poměry celkem drahý, Švýcarsko obecně je ovšem dost drahé, proto na místní poměry je jeho cena v normě.
Gruyère se zde vyrábí z mléka krav, které se volně pasou na pastvinách v této oblasti, což pro mě bylo téměř neuvěřitelné. Ve Švýcarsku je obecně zemědělství rozvinuté, všude jsou pastviny, všude se něco pěstuje. Nikde jsem tam nepotkala pole s řepkou či se solárními panely nebo takové, které by leželo ladem. I díky zemědělství je místní ekonomika tak silná. No možná je na čase si z nich začít brát příklad.
Vstupenka na osobu zde stojí 7 švýcarských franků, tedy zhruba 180,- Kč. Rodinné je pak samozřejmě výhodnější. V ceně vstupného dostanete tři kousky sýra Gruyère o různém stáří na ochutnání a sluchátko, ze kterého posloucháte vyprávění místní krávy (mluvím o zvířeti) o vzniku a výrobě tohoto sýru. Skvělé je, že si zde můžete zvolit mnoho jazyků, mimo jiné i češtinu, proto je toto muzeum vhodné i pro děti.
Jak jsem již psala, uprostřed muzea se nachází i výrobna. Sýr se tu vyrábí každý den a na stránkách muzea najdete časový harmonogram, kdy se zde dějí jednotlivé úkony výroby, návštěvu tak doporučuji naplánovat podle tohoto harmonogramu. I tak jsou zde však obrazovky, kde se na jednotlivé kroky můžete podívat. Součástí je i restaurace a prodejna s místními výrobky.
Maison Cailler - La Chocolaterie Suisse
Rue Jules Bellet 7, 1636 Broc
www.cailler.ch
Aneb muzeum švýcarské čokolády Cailler, která tu má dlouhou historii. Samotná továrna zde stojí od roku 1898. Ač nám název místní čokolády - Cailler nic moc neříká a není u nás běžně k dostání, ve Švýcarsku a celém světě obecně se jedná o podobně známou značku, jako u nás třeba Orion. Pan Cailler byl slavným švýcarským čokolatiérem, který výrobu čokolády započal v roce 1825. Dnes již tato značka patří pod koncern Nestlé, nicméně původní kvalitu si stále zachovává. Jak by také ne, nic s obsahem ztuženého tuku vydávajícího se za čokoládu by ve Švýcarsku a mnoha dalších zemích nikdo nejedl. Proto se zde nemusíte bát sáhnout ani po Nestlé čokoládách, což je například v Čechách tak trochu hazard.
Vstupné do muzea stojí 10 švýcarských franků, tedy zhruba 250,- Kč. Není to nijak nízká částka, ale věřte mi, užijete si za ní mnoho muziky. Samotná prohlídka zde trvá zhruba hodinu a půl a i zde je vše bez průvodce. Na rozdíl od sýrového muzea, které si můžete procházet jak chcete a být tam klidně celý den, zde budete ve skupině cca 20 lidí vpuštěni do světa čokolády a na prohlídku máte omezený čas. Prohlídka je pouze v mezinárodních jazycích, kam čeština bohužel nepatří, nicméně i s naší mizernou angličtinou jsme s překladem neměli problém. V období prázdnin a o víkendech si však na prohlídku můžete počkat i půldruhé hodiny, je tu opravdu plno návštěvníků. Vše je však perfektně zorganizované a čekání si můžete zkrátit buď v místní cukrárně (která pro mě však byla trošku zklamáním, čekala jsem něco víc) nebo v kině, kde se promítají staré reklamy na čokoládu Cailler, filmy, ve kterých vystupovala či dobové dokumenty o továrně.
Samotná prohlídka vás provede historií čokolády jako takové, až k Mayům a Aztékům, přes její pozdější oblibu v Evropě a následuje shrnutí dějin švýcarské čokolády. Prohlídka je plná zvuků a vůní, po celou dobu máte pocit, že za vámi někdo chodí s rendlíkem vonící horké čokolády. Navíc po celou dobu nebudete vědět, kam dřív skočit, kde dřív "achat", různé zvuky a světla se linou ze všech stran. Neuvěřitelné! Následuje místnost, kde si můžete očuchat, ohmatat a ochutnat nepražené i pražené kakaové boby, kakaové máslo, kakaový prášek a další suroviny pro výrobu čokolády. Nakonec se můžete projít kolem funkční výrobní linky, která nepřetržitě chrlí čokoládové tyčinky. Ty na jejím konci můžete i ochutnat.
Jelikož jsem tuto továrnu navštívila se skutečným čokoholikem, těšil se zejména na degustaci čokolády, která nám v úvodu byla slíbena. Jelikož jsem výlet plánovala já a z videí a informací tak nějak tušila, do čeho jdu, věděla jsem, že nás čeká ještě hodně čokolády. Muž si ovšem myslel, že těch pár tyčinek na konci výrobní linky je ona degustace a začal se neskutečně rozčilovat. S úsměvem na rtu (což ho možná dráždilo ještě více), jsem jej nechala v tom, že tímto prohlídka končí a on už neuvidí ani gram čokolády. Bylo pěkné sledovat, jak mu později, při vstupu do degustační místnosti padla brada a zároveň ztichl. :)
Na konci prohlídky se totiž ocitnete ve velké místnosti plné čokolády, kterou můžete jíst až do prasknutí. Což se vám také stane, pokud budete chtít ochutnat všechny druhy...
Myslím si, že výlet do Švýcarska díky těmto dvou místům skutečně stojí za to. Bonusem na závěr je úžasná příroda, která se v tomto území rozprostírá.
Žádné komentáře :
Okomentovat