Mám doma obrovskou sbírku kuchařek a neskutečně mě baví se v nich "rochnit" a čerpat z nich inspiraci. Když mě proto nedávno oslovili z portálu www.dobre-knihy.cz s tím, zda bych pro ně nechtěla nějakou kuchařku zrecenzovat, bez váhání jsem se do toho vrhla, recenzovat kuchařky bylo vždy mým snem. Jsem totiž nefalšovaný kuchařkoholik!
Jelikož mám moc ráda asijskou kuchyni, ale zatím ji neumím příliš vařit, padla volba na kuchařku s názvem Osm chutí Asie od Shahafa Shabtaye, šéfkuchaře pražské restaurace Sasazu. Vybrala jsem ji proto, abych se v asijské kuchyni zdokonalila a zároveň, abych mohla ohodnotit, zda jsou recepty dobře popsané a srozumitelné.
Jak už název napovídá, je kuchařka rozdělena do osmi kapitol. Každá z nich se zabývá ingrediencí pro Asii typickou, narazíte tak například na kokos, zázvor, rýži, či chilli. Všechny recepty jsou doplněny o krásné fotografie, což osobně oceňuji, obzvlášť, když si u asijské kuchyně nejsem úplně jistá v kramflecích. Navíc je tu i několik receptů na osvěžující drinky a i takové vychytávky, jako je kokosový krém na ruce. Kniha je doplněna životopisem Shahafa a povídáním o vzniku samotného Sasazu. V tomto směru na mě ovšem kuchařka působí trochu jako marketingový kousek.
Když kuchařka dorazila, byla jsem zrovna v horečkové fázi, proto bylo jasné, že jako první musí na řadu přijít vietnamská polévka Pho bo. Přiznám se, že bych ji podle receptu v knize už nikdy nevařila. Do polévky se měl mimo jiné přidat celý ananas, skořice a anýz. Po uvedeném dvouhodinovém vaření se pro mě tak polévka stala skoro nepoživatelnou. Byla silně sladká s kyselými tóny a vše přebíjela skořice a anýz. Osobně jsem ji nedokázala sníst, ani když jsem si do ní nasypala hrst koriandru v naději, že tu "pachuť" přebije. Nepřebil. Je dost možné, že takto má autentická polévka Pho bo chutnat, bohužel jsem ještě neměla to štěstí se vypravit do Vietnamu, abych ji tam ochutnala, ale kdekoliv v Evropě ve vietnamských bistrech i třeba u nás v Sapě chutnala zcela jinak a vždy byla mou oblíbenkyní. Samozřejmě uznávám, že někomu může varianta s ananasem chutnat, já však její fanoušek nejsem ani trochu.
Jako druhý zkušební recept jsem zvolila kuřecí saté, které mám tak ráda. To se povedlo (téměř) na výbornou a proto se s vámi o něj ráda podělím. Kuchařka původně uvádí použít kuřecí prsa, ale myslím si, že volba stehenního masa byla lepší, maso tak nebylo vysušené. V knize se neuvádí počet porcí, ale odhaduji to tak na 3 - 4 jako předkrm, pokud budete chtít recept použít jako hlavní chod, bude nutné přidat přílohu (např. rýži) a maso v závěru omáčkou přelít, ne jej pouze namáčet.
Kuřecí saté
Ingredience:400 g kuřecích stehenních řízků
3 lžíce sojové omáčky
1 lžíce oleje (neuvádí se jaký, použila jsem arašídový)
1/2 cibule, nasekaná na drobno
1 ks chilli paprička, nasekaná na drobno
150 g arašídové máslo
2 lžíce bílého vína nebo saké
600 ml kokosového mléka (uvádí se 500 ml)
5 lžic sojové omáčky kecab manis (pokud nemáte, tak 5 lžic klasické sojové omáčky + 5 lžic cukru)
2 lžičky kokosového mléka
koriandr dle chuti (recept původně uvádí jarní cibulku)
Nejprve jsem si očistila a nařezala maso na užší plátky po zhruba 50 g, které jsem následně napíchala na špíz. Kuře jsem potřela sojovou omáčkou a dala na 15 minut odpočívat do lednice.
Na pánvi jsem rozehřála olej a orestovala na něm cibuli a chilli dozlatova. Přidala jsem arašídové máslo, víno, kokosové mléko a sojovou omáčku. Směs jsem přivedla k varu a jakmile začala probublávat a houstnout, stáhnu ji z plotny.
Maso vyndám z lednice a na trošce arašídového oleje jej opeču z obou stran. Hotové maso na talíři přeliji trochou kokosového mléka a posypu nasekaným koriandrem. Podávám teplé, společně s arašídovou omáčkou.
V původním receptu chyběly některé detaily, proto si myslím, že kniha není určena pro úplné začátečníky. Občas jsem si i já nevěděla rady a improvizovala (viz. jaký použít olej). U masa se počítá s jeho grilováním, ale kolik z nás má doma gril, že? Je uvedená i alternativa použití pánve, ale není uvedeno, že budete potřebovat i trochu oleje. Má omáčka byla o poznání tmavší, než na obrázku v knize a to jsem do ní přidala ještě o 100 ml kokosového mléka navíc, ani to nepomohlo. Jelikož doma nemám kecab manis, použila jsem klasickou sojovou omáčku s cukrem, už bych to ale nedělala, cukr bych vynechala, omáčka byla extrémně sladká. Když si saté dám v restauraci, je omáčka pikantní a lehce arašídová, u této jsme cítili jen arašídy a cukr, ačkoliv jsem použila hodně pálivou chilli papričku. Osobně bych také pro příště zvýšila množství sojové omáčky na potření masa, chuť by pak byla ještě výraznější.
Suma sumárum mi kuřecí saté moc chutnalo, i když mě jeho sladká chuť překvapila. K receptu se budu ráda vracet, na omáčce však provedu pár zmíněných úprav. Recept je to skvělý a pokud milujete arašídy, tak jako já, jděte do něj!
Žádné komentáře :
Okomentovat