Když jsem poprvé slyšela název Carta di Musica, mým uším doslova ladil. Nebylo zbytí a musela jsem se do nich brzy pustit. Nebudu vám lhát, jejich příprava není nijak zvlášť jednoduchá a pokud nemáte strojek na těstoviny, tak se s válečkem v ruce pěkně nadřete. Se strojkem to ovšem jde velice snadno. Ale věřte mi, výsledek za to stojí. Já se do nich totálně zamilovala!
Název Carta di Musica v italštině doslova znamená notový papír. Vysvětlení tohoto názvu najdete několik, například, že při skousnutí vydává tato "placička" charakteristický zvuk nebo je tak tenká, že když ji přiložíte k notovému papíru, můžete přes ni noty číst. Mě Carta di Musica po upečení nejvíce připomíná smotané svitky starého notového papíru.
Původ těchto placiček vás zavede až na Sardinii, kde jsou dodnes známé jako Pane Carasau (ze sardinského slova carasare - tedy opékání). Tento chléb byl původně určen pro pastýře, kteří byli několik měsíců na pastvě daleko od domova. Chléb je totiž hodně trvanlivý, v suchu vydrží i rok! Mimochodem, zbytky chleba byly nalezeny ve vykopávkách starých 1000 let před naším letopočtem.
Ingredience:
110 g hrubé mouky
110 g semoliny
1/2 lžičky soli
120 ml vody
K podávání:
Olivový olej/lanýžový olej (já používám tento Extra panenský olivový olej ve spreji s lanýži)
Hrubozrnná sůl
Čerstvě mletý pepř
V míse si smíchám obě mouky a sůl. Postupně po troškách přidávám vodu, ale jen do chvíle, než mi vznikne hladké nelepivé těsto. Pokud to s vodou přeženu a těsto by mi lepilo, přidám ještě trochu mouky, vždy smíchané ve stejném poměru hladké mouky a semoliny.
Hotové těsto zabalím do folie a nechám 10 minut odpočinout.
Troubu si předehřeji na 250°C.
Připravím si strojek na těstoviny (nebo váleček) a těsto rozdělím na jednotlivé kousky o hmotnosti 10 g (jsou to opravdu takhle malé kousíčky).
Jednotlivé kousky protahuji strojkem na těstoviny a po každém protažení na válci nastavím o jeden díl menší mezeru, jednou jím protáhnu těsto, opět zmenším mezeru a protáhnu těsto. Při protahování těsta strojkem se vždy snažím jej trochu natáhnout, aby mi vznikly úzké a dlouhé pláty. Takto pokračuji až na požadovanou tloušťku. Můj strojek má celkem devět stupňů tloušťky a končila jsem na čísle 8. Jde o to, aby těsto byl opravdu tenké - průhledné. Pokud nemáte strojek můžete použít klasický váleček, opět platí, že výsledkem by mělo být tenké - průhledné těsto.
Takto připravené pláty těsta skládám na plech vyložený pečícím papírem a vložím do trouby.
Placičky peču zhruba 3 minuty, ale raději je v průběhu pečení kontroluji, protože jejich upečení je opravdu velice rychlé - stačí chvilka nepozornosti a snadno se spálí.
Upečené placičky nechám vychladnout a podávám pokapané olejem a posypané solí a pepřem.
Žádné komentáře :
Okomentovat