Při psaní tohoto článku jsem nejvíce přemýšlela o jedné věci. A sice jak dlouho už Jamieho znám... Jako první jsem zaregistrovala jeho pořad The Naked Chef, až mnohem mnohem později i jeho knihy. Jamie byl vlastně mojí první srážkou se světem vaření. Mohlo mi být tak dvanáct let, když jeho proslulou show vysílal Discovery channel. A tak zatímco kamarádky zbožňovali bratry z Kelly Family, či kluky z Backstreet Boys, mým hrdinou se stal obyčejně neobyčejný kluk z Essexu.
Ačkoliv Jamie bývá odbornou veřejností často zatracován, pro mě bude hrdinou už navždy. Jak jsem si ho kdysi vysnila, takový je i dnes. Neohrožený bojovník za lepší stravování (dobře, ten boj jsem si představovala trochu jinak), člověk, který věří v sílu jednotlivce a pomáhá, jak může. Jeho projekty mluví za vše. Food Revolution či Fifteen jsou počiny, za které se stydět rozhodně nemusí a mě by zajímalo - co pro lepší stravování populace udělali ti "odborní" kritikové? Vůbec nic...
V červnu jsme se vydali na Londýna, primárně na Taste of London, o kterém sem ještě dlužím článek (vím, jsem ostuda) a návštěvu nejlepších Londýnských barů, o které si můžete přečíst
zde a neprimárně na obchůzku Jamieho restaurací (toto byl samozřejmě hlavní důvod cesty, což ale nesmím muži přiznat). Celkem jsme zvládli dvě Jamieho restaurace s pro mě nejzajímavějším konceptem, ale jen v samotném Londýně je jich mnohem více.
Fifteen London
15 Westland Place, London N1 7LP
Jako první přišla na řadu Fifteen. O vzniku této restaurace a stejnojmenného projektu bych mohla vyprávět dlouho, ale ve zkratce se jedná o koncept, kdy patnáct lidí ze sociálně slabých až chudinských podmínek, naprosto nepolíbených uměním vaření vytáhnou takřka z ulice a strčí do špičkové kuchyně. Samozřejmostí je také vzdělání a učení se od těch nejlepších kuchařů. Za odvedenou práci pobírají mzdu a jejich jedinou starostí je přijít do práce/školy. Bohužel jak už to tak bývá, pro někoho je i toto nepřekonatelný problém. Člověku se při sledování této show až chce křičet: "Tady, tady jsem, vyber si mě!!!". Ale zpět do reality. Restaurace je dvoupodlažní a je třeba si do ní s větším předstihem udělat rezervaci, jinak není šance na volný stůl, doporučuji rezervaci do spodní čísti s požadavkem dobrého výhledu na kuchyň, je totiž otevřená. Pak už je jen potřeba do restaurace přijít včas a nepoplést si adresy restaurací, jako někdo. Po kratším hysteráku, kdy naštěstí muž zachoval klid a na správnou adresu mě plačící a zajíkající se dovlekl (s půl hodinovým zpožděním), proboxoval se přes recepci a usadil mě ke stolu, jsem se konečně uklidnila a zářila na všechny strany. Jídlo bylo perfektní! Zvláštností restaurace je, že má každý den jiné menu. Můžete sem tak chodit denně, což jsem samozřejmě ihned navrhla a samozřejmě mi to bylo ihned vetováno. Tsss.
 |
| Carpaccio ze skotské hovězí svíčkové s rukolou a červenou řepou |
 |
| Bramborovo-řepové gnocchi s telecím ragú |
 |
| Pečený mousse z Amedei chocolate s třešňovou marmeládou a vanilkovou zmrzlinou |
Jamie's Italian
Covent Garden11, Upper St Martin's Lane, London WC2H 9FB
Druhá zastávka byla v Jamie's Italian restaurantu. Tentokrát už nebylo s čím adresu poplést, takže příchod jsme zvládli na výbornou. Do této restaurace bohužel dělají rezervace až pro skupinky od šesti osob a více. Takže jsme tam museli přijít na blind a doufat ve volný stoleček. Ačkoliv přicházíme už na šestou, kdy většinou bývá volno, tady bohužel nepochodíme, podobnou taktiku zvolilo i nespočet dalších. Nicméně vyfasujeme pager, informaci, že nám zabzučí, jakmile bude volno a instrukce, abychom se drželi v okruhu 200 metrů. Vzhledem k dešti se bohužel nedá pobývat jinde, než pod stříškou u restaurace. Pořád nechápu, že tam se mnou muž tu hodinu vydržel a neposlal mě k šípku.
 |
| Pager v ruce a čekání... |
Ale vraťme se k restauraci. Její zařízení je perfektní, stejně tak obsluha. Jídlo je jako na houpačce, něco je výtečné a něco nic moc. Steaky umí výborně, naproti tomu Bucatini Carbonara bychom si tam už neobjednali. Ale o jejich čokoládovém dortíku se mi zdá ještě dnes... Restaurace je opět dvoupatrová. Do spodní části bohužel usazují jen rezervace, což to obrovská škoda, protože je tam opět otevřená kuchyň. Proto doporučuji zmanipulovat k návštěvě větší skupinku.
 |
| Lanýžový salám |
 |
| Bucatini Carbonara |
 |
| Hovězí svíčková Angus s grilovanými houbami a řeřichou |
 |
| Parmazánové brambory |
 |
| Čokoládovo espressový dort a pomerančovým Crème fraîche a glazovanými fíky |
 |
| Čokoládovo-malinovo-amaretové brownie s vanilkovou zmrzlinou |
Závěrem bych ráda řekla, že ani jedna z těchto restaurací se neřadí mezi ty nejlepší, ve kterých jsem kdy byla. Nicméně i tak ve mě zanechaly silný dojem a vzpomínky, ke kterým se ráda vracím. Na Jamieho a jeho restaurace nezanevřu a už se těším na příští rok, až prozkoumám další.
Žádné komentáře :
Okomentovat