Lásku k jídlu jsem ve svém srdci měla vždy. Respektive větší část svého života si mé okolí a vlastně i já myslelo, že jsem jen rozmazlená. Dnes už vím, že rozmazlená nejsem, jsem prostě "jen" vybíravá. Někomu to zní jako sprosté slovo, ale já jsem na to pyšná. Prostě jen tak něco nezkonzumuji. No a co!
Až v dospělosti jsem zjistila, jak to se mnou (a s jídlem) vlastně je. Pravda - utřídit si myšlenky mi pomohlo nespočet bloggerů a nadšenců, kteří kritizovali/chválili, kulinařili, nakupovali, zkoušeli... Děkuji jim za to, že byli odvážní a začali s něčím, co u nás v podstatě bylo tabu. S čímto? No přece s osvětou. Osvětou týkající se jídla. Učí nás všechny (ano i mě), že jídlo není jen něco, co nám pomůže momentálně zahnat hlad. Jídlo je mnohem víc. Podle mě je to hned po vzduchu, který dýcháme a vodě, kterou pijeme, to nejdůležitější.
Dnes už vím (bohužel zatím jen já), že jsem k jídlu byla předurčená! Doufám, že na to brzy přijde i zbytek světa (nebo aspoň České republiky).
Žádné komentáře :
Okomentovat