Domácí vývar vs. bujón

Když začnete psát foodblog (nebo asi jakýkoliv blog), který má nějakou čtenost, po čase se stane, že vám začnou chodit nabídky na spolupráci. Některé jsou na produkty, které mě baví a ráda je podpořím, některé mě naopak pobaví. Jedna taková zábavná nabídka dorazila celkem nedávno. Jednalo se o nabídku na propagaci bujónu Knorr.

Respektive mělo jít o cituji: Vyvrácení všeobecného názoru, že bujón je pouze nezdravou chemickou a umělou náhražkou domácího vývaru. Dle emailu pro to nemusím prakticky nic udělat, stačí nechat si poslat balíček se surovinami, ze kterých bych vytvořila svůj originální recept a pak už se budeme všichni jen těšit na zápisek na blogu. Bylo by však skvělé, kdybych paní nejdříve celý článek poslala před uveřejněním. Proč asi? Dále jsem se dozvěděla, že nejsem jediná oslovená, ale jsem v užším výběru. Bylo tam také něco o tom, jak krásný blog mám a bla bla bla. Nejlepší však přišlo nakonec. A sice odměna. Už mi za podobné PR články bylo nabízeno mnoho - peníze, poukázky, balíčky s více či méně poživatelným obsahem atd. Tentokrát však byly nabízeny věcné dary. Jako například mlýnek na sůl, či pepř. Ale pozor, to jen pro autora nejlepšího receptu. Smála jsem se opravdu od začátku až do konce.

Proč vám to všechno píšu? Rozhodla jsem se do toho jít. Ne nebojte, nepomátla jsem se. Nejen proto, že již překvapivě mlýnek na sůl i pepř mám, šla jsem do toho po svém. Nabídku na zaslání balíčku i případné výhry jsem s díky odmítla. A pustila se do velkého testování, jak může bujón obstát proti domácímu vývaru a naopak. Hodnotila jsem mnoho aspektů, nejen chuť, ale samozřejmě i cenu a čas nad tím vším strávený. Jak to celé dopadlo? Jste napnutí? Já byla taky :).

Snažila jsem se do toho jít co nejméně zaujatě. Přiznám se, že v mé kuchyni bujón místo nemá už zhruba 3 roky. Ano, dříve jsem ho občas použila. Jednoho krásného dne jsem jej však vyházela a už nikdy více nekoupila. Ač si myslím, že jsme hodně pracovně vytížení, čas na to, uvařit si domácí vývar si vždy najdu, navařím ho kotel a po částech zamrazím. Ale chtěla jsem dát bujónu šanci. Chápu, že pro mnoho lidí není jídlo smyslem života, a tak mají potřebu hledat v kuchyni zkratky, aby měli čas na ty své smysly. Proč ne, neodsuzuji to. Ale i tak by to mělo mít nějakou kulturu. Minimálně tu chuťovou.

Do obchodu pro bujón jsem vyrazila inkognito. Přece jen můj ksicht už se v pár časopisech objevil a já se bála pomluvy. Na sobě jsem tak měla colombovský plášť, na hlavě šátek a velké sluneční brýle. Mám k tomu však jeden důležitý poznatek. Když jdete do obchodu v tomto inkognito převleku, rozhodně nejste inkognito! Naopak. Z nějakého zvláštního a mě nepochopitelného důvodu na vás budou všichni zírat. Dokonce jsem měla pocit, že si mě lidi i fotí. Jen si nejsem jistá, jestli to bylo proto, že bych třeba mohla být nějaká celebrita nebo aspoň polobrita či proto, že jsem vypadala jako naprostý blázen. No, možná to byla kombinace obojího.

Knorr bohatý bujón kuřecí

Bujón je balený buď po dvou nebo čtyřech kusech. Já si vybrala to větší balení, pro jistotu. Balení vypadá sympaticky, je hezky barevné a v konkurenci jiných značek jednoznačně vede. Ze samotného obalu se dozvíte, že z bujónu ucítíte chuť přírody, je bez přidaných konzervačních látek a bez přidaného glutamátu. Důležitá je i informace, že je připraven z těch nejkvalitnějších surovin a pozvolným vařením. Samotné bujóny jsou baleny v malých vaničkách a mají gelovou konzistenci, která má napomoci ke snadnému rozpouštění. Doporučená dávka je jeden bujón na 500 ml vody, pokud chcete jemnější chuť, pak 1000 ml vody.

Po otevření vaničky ucítíte velmi silnou vůni soli a masa. Jen vzdáleně a když pořádně čmucháte ucítíte cosi umělého. Na ochutnání je velmi slaný a mastný, jiné chutě jsem v něm nenašla. Ani nic umělého. Doposud jsem tedy s výsledkem celkem spokojená, čekala jsem to mnohem horší.

Konečně jsem se prokousala k samotnému složení. To je jmenovitě následující:

- voda
- jedná sůl 20 % (už chápu tu slanost)
- rostlinný tuk (už chápu tu mastnotu)
- kvasničný extrakt (zde jsem se dozvěděla, že se pod tímto názvem schovává starý známý glutaman sodný, jehož přídavek výrobek prý neobsahuje!!!)
- zelenina 2,7 % (mrkev 1,4 %, pórek 0,9 %, česnek 0,4 %)
- kuřecí složka 2,2 % (kuřecí tuk, kuřecí maso)
- aromata
- zahušťovadlo xanthan (nezávadná látka, která však může být vyrobena z alergenu, jako je soja, či kukuřice)
- zahušťovadlo karubin (nezávadná látka)
- petrželová nať 0,4 %
- karamel
- barvivo směs karotenů
- maltodextrin (nezávadná látka, hlavní zdroj energie, nevhodná pouze pro diabetiky)
- pepř bílý
- antioxidant rozmarýnový extrakt (nezávadná látka)

Bujón jsem nejdříve rozpustila v 500 ml vody. Vzniklý vývar byl velice slaný a mastný, nebyl ani trochu dobrý. Přidala jsem tak ještě dalších 500 ml abych se dostala k jemnější chuti. Tento vývar byl však už úplně bez chuti a naprosto nevýrazný. Ovšem lepší, než ten první. Inzerované snadné rozpouštění jsem si však představovala snadnější, bujónu se rozpustit nechtělo a musela jsem s vývarem hodně míchat.

Mnou doporučená dávka:  bujón na 750 ml
Cena celkem: 34,9,- Kč
Cena za litr vývaru: 11,6,- Kč
Čas: zanedbatelný

Domácí kuřecí vývar

O balení vám toho moc nepovím, protože v čem si to uvaříte, takové to budete mít.

Vůně je silně masová a zeleninová, lehounce mastná, díky použitému máslu.

Složení:

- 20 g másla
- 1 cibule
- 1 pórek
- 400 g kuřecích hřbetů
- 400 g kuřecích krků
- 2 mrkve
- 1 pastinák
- polovina celeru
- koření - 6 kuliček celého černého pepře a 6 kuliček nového koření, 4 kusy bobkového listu
- hrstka petrželové natě
- 8 litrů vody

Všechnu zeleninu jsem pokrájela na drobné kousky. Ve kterém kastrolu jsem rozpustila máslo a orestovala cibuli a pórek. Až zesklovatěly, přidala jsem ještě všechny kuřecí díly a taktéž je orestovala lehce do hněda. Díky restování se uvolní mnoho chutí, je tedy důležité tento krok dodržet. Nakonec jsem přidala zbytek zeleniny a koření a hrnec zalila studenou vodou. Vývar jsem přivedla k varu a plamen ztlumila na polovinu. Vývar nesolím, solím až když finišuji polévku z něj připravenou, každá zelenina totiž potřebuje jiné množství soli. Takto jsem vývar nechala probublávat 5 hodin. Nakonec jsem jej zcedila přes síto do uzavíratelných nádob a dala do mrazáku.

Mnou doporučená dávka: z uvedené množství surovin jsem získala 8 litrů vývaru
Cena celkem: 76,9,- Kč + energie
Cena za litr vývaru: 9,6,- Kč + energie
Čas: cca 20 minut přípravy zeleniny, 10 minut restování, 5 hodin pozvolného vařením během kterého však u vývaru nemusím stát, 10 minut cezení

Chřestový krém - vývar vs. bujón

Nakonec jsem se rozhodla z obou vývarů uvařit krémovou polévku. A protože je aktuálně chřestová sezona, nemohla jsem použít cokoliv jiného.

Bujónový vs. domácí

600 gramů bílého chřestu jsem omyla a oloupala škrabkou. V kastrolu jsem přivedla k varu lehce osolenou vodu, do které jsem chřest vložila a 5 minut vařila do měkka. Poté jsem jej zcedila a nakrájela na menší kousky. Z každého vývaru jsem si odměřila 300 ml, vložila do něj polovinu chřestu a ponorným mixérem rozmixovala. Do každého vývaru jsem přidala lžíci Mascarpone a ještě několika pulzy promixovala. Oba vývary jsem musela lehce dosolit. Konzistence obou byla podobná, akorát domácí vývar byl více krémový, bujónový vývar byl krupičkový, připomínal zředěnou krupicovou kaši. Chuť chřestu byla v domácím vývaru výrazná, v bujónovém ovšem nebyl chřest cítit vůbec. Bujónová chřestová polévka byla zcela mdlá a lehce cítit umělotinou.

Výsledek: jednoznačně vyhrál domácí vývar, chuť i vůně byla velice sympatická. I konzistence byla o mnoho lepší.

Verdikt

Slanost bujónu je velmi výrazná, v chuti i ve vůni. Připomnělo mi to jednu věc. V pubertě jsem měla takové omdlévací období. Nízký tlak je prostě nízký tlak. Tehdy jsem sebou nosila slánku, protože jak je známo, sůl pomáhá velice rychle tlak zvyšovat. Vždy když to na mě přišlo, hodila jsem do sebe trochu soli a bylo po problému. Akorát na mě lidi koukali trošku divně. Kdybych tehdy jen tušila. Mohla jsem po kapsách nosit bonbony (bujóny) :).

Již jsem psala, že nechci bujóny zcela zavrhovat. Ušetří vám mnoho času a to je jeho obrovské plus. Samotné složení se už nezdá tak hororové, jak tomu bylo dříve, i když je v něm mnoho látek, které v samotném vývaru nemají co dělat. Nikdy bych se však už nepouštěla do přípravy polévek s použitím bujónu. Nemá to smysl a akorát tím zahodíte kvalitní suroviny, jako v mém případě použitý chřest. Proto pokud šetříte časem, dle mého názoru nemá moc smysl "patlat" se s něčím podobným, jako já a raději bych šla po nějaké kvalitnější polévce z pytlíku. Dnes se jich vyrábí už mnoho, které jsou složením nezávadné a chuťově to s bujónem vyjde v podstatě nastejno. A nebo bych si polévku v takovém podání raději odpustila.