Chřestové slavnosti v Hostýně

Věděli jste, že chřest dokáže za den vyrůst až o 7 cm a že čerstvě sklizený je sladký jako hrášek? A proč bychom měli děkovat Holanďanům?

Již tradičně se minulou sobotu, v období začátku sklizně chřestu konaly na nejznámější české chřestové farmě slavnosti této pozoruhodné zeleniny. Věřím, že chřest všichni znáte, i když se mezi vámi možná najdou tací, kteří jej ještě neochutnali. Já jej poznala teprve před pár lety. Ne že bych se dříve po dobrém jídle nepídila, jen chřestu byl v naší zemi jaksi nedostatek. Což je smutné, protože když se více začtete do historie, zjistíte, že se u nás velmi kvalitní chřest po dlouhá období pěstoval a putoval na ty nejvýznamnější stoly celé Evropy. V padesátých letech byl však z nějakého důvodu označen téměř za nepřítele pracujícího lidu a z našich polí i talířů byl nekompromisně vyhozen.

Nedaleko Prahy, v malé vesnici Hostín u Vojkovic najdete to pravé české zlato. A sice chřest. Pěstuje se tu už pěkných pár let, i když na naše české stoly neputoval vždy. Původními majiteli farmy u Hostína byli Holanďané, kteří chřest dodávali do své země a za holandský jej i vydávali. Bohužel nebo možná bohudík (já vážně nevím, jak se k tomu postavit) to však tak nějak finančně nezvládli a hostínská farma se dostala do zlatých českých ručiček.

Nynější majitelé dělají vše pro to, aby se jejich klenot dostal zpět na naše stoly a já si myslím, že se jim to opravdu daří. Například i díky tomu, že každoročně pořádají chřestové slavnosti, kde o chřestu nejen zasvěceně vypráví, ale také nabízejí možnost ochutnat nejrůznější chřestové lahůdky a zásobit se chřestem cestou domů.

Letos jsme si slavnosti poprvé nenechali ujít a nelitujeme. Vzhledem k tomu, že se celé to juchání odehrává přímo na poli a vedle si spokojeně roste chřest, bral pan majitel skupinky zájemců mezi jednotlivé kopečky pokryté fólií, aby jim o pěstování chřestu trochu povyprávěl. K jedné skupině jsem se zcela nenápadně vecpala a dozvěděla jsem se, že vypěstovat chřest z jedné rostlinky trvá až pět let, že bílý i zelený chřest jsou jedno a to samé a že čerstvě "vyloupnutý" je neuvěřitelně sladký. Každopádně ještě k těm barvám, zelený chřest není zakrytý fólií a tak se díky paprskům a pigmentu zbarví. Bílý chřest je ten, který je pokrytý speciální fólií, ta je z jedné strany bílá a z druhé černá. Fólie se otáčejí podle počasí, když je zima a málo sluníčka, je černou stranou navrch, aby měl chřest co nejvíce tepla. Když je teplo a slunečno, otočí se na bílou. A pozor, vše se dělá ručně a klidně i denně, když je to nutné. Stejně tak sklizeň je ruční, v sezoně se tak na polích "uživí" až 400 lidí.

Chřest s krůtí šunkou a goudou

S holandskou omáčkou a strouhankou

Letošní slavnosti měly rekordní návštěvnost a tak se stalo, že jsme ve frontě na jídlo stáli hodinu. Ano, opravdu, nepřeháním (ještě pořád nechápu, že mě tam muž neponechal svému osudu a neodjel). Jídlo pak připravovala jedna větší cateringová společnost, což podle mě byla asi ta největší slabina. Bohužel se jim v tom šíleném množství nepodařilo zachovat jednotnou kvalitu a tak nějaký chřest byl rozvařený, jiný zase nedovařený. Což byla vážně škoda, protože zejména o ten chřest tam šlo. Někde mi zase přišlo, že se šetřilo na surovinách, například chřest zapečený s krůtí šunkou a goudou nebyl nic moc, protože z goudy se stala jedna velký žvýkačka. Každopádně ceny byly více než příjemné, 20,- Kč za porci, což mě tedy osobně přijde až zbytečně málo, klidně bych si i připlatila (za dobře uvařený chřest). Samotná fronta mi pak ani tak nevadila, vlastně bylo mé rozhodnutí tam zůstat, či nikoliv a hostínští oproti loňsku ztrojnásobili kapacity. I tak ale zájemců o chřest bylo zhruba tak desetinásobek. Co mě však štvalo, byli mnozí návštěvníci, kteří si během té hodiny čekání nebyli schopni vybrat, co chtějí a pak, když byli na řadě tak zdržovali. Grrr.

Krémová chřestová polévka

Drobenkový sladký koláč, v pozadí chřest s perníkem a máslem

Těším se na další ročníky, majitelé slibovali pronájem letištní plochy a mnohem více jídla. Tak už aby to bylo.